Program pro děti na zahradě, Tanečky s Jarmilou, soutěže, zdobení posvícenských koláčků ze solného těsta…. 🙂

Posvícení: oslava hojnosti a kostela

     Městským lidem se při slově „posvícení“ vybaví jen venkovská tradice spojená s přejídáním. Pro naše předky však mělo hluboký význam.

Podle pověstí slavil posvícení poprvé král Šalamoun u příležitosti zasvěcení nového chrámu, Uspořádal tehdy velkou hostinu, jíž dalo jméno právě vysvěcení svatostánku.

Každý důvod dobrý

     Středověk spojený s křesťanskou vírou tuto tradici vděčně přebral. Dostavba kostela byla totiž vždy mimořádnou událostí pro celou vesnici. Lidé věnovali místnímu kostelu mnoho peněz a dřiny, protože se stal kulturním a společenským centrem obce a rázem vyzvedla její význam. Po celou dobu středověku a velkou část věku nového bylo tedy „posvěcení“ událostí opravdu výjimečnou.

     A protože se slavilo v každé farnosti v jinou dobu, lidé navštěvovali posvícení konaná v okolních obcích, aby navštívili přátele a příbuzné, dobře pojedli a odpočinuli si od práce. Lidé se bavili, pracovní morálka trpěla. A tak císař František Josef II. sjednotil oslavy v celé zemi tím, že nařídil slavit posvícení třetí neděli v říjnu, po svátku svatého Havla. Tentokrát se monarcha ovšem trochu přepočítal: poslušní poddaní sice přijali nařízení s nadšením a „císařské hody“ neboli havelské posvícení“ důkladně oslavili, svá místní posvícení ovšem zachovali…

Několikadenní hody

     Posvícení totiž patřilo k nejoblíbenějším svátkům, jímž venkované zároveň oslavovali ukončení polních prací. V tomto období byl už byl nový mák do buchet, zásoba čerstvé mouky a vajec, zralé švestky na povidla a vykrmené husy na pekáč, zkrátka ideální doba na pořádnou hostinu. Navíc se blížil advent a s ním dlouhý půst, takže si naši předkové pořádně užívali všeho, čeho měli málo po celý zbylý rok.

     Hodování často trvalo i několik dní a bývala to pastva pro oči i pro mlsný jazyk. Vařilo se, peklo a smažilo ze všech sil. „O sv. Martině husa zpívá nejlépe“ prozrazuje krásné pořekadlo fakt, že k hlavním chodům posvícenského stolu patřila husa krmená speciálními šiškami. Než se ale dostala na stůl, předcházel ji kaldoun, husí polévka s drůbky a malými knedlíčky. Neodmyslitelnou přílohou pak byly knedlíky, houskové nebo jakékoli jiné, typické pro region. A co by to bylo za pečínku – ať už vepřovou nebo husí – kdyby k ní nebylo zelí… Teprve nakonec přišly posvícenské koláče s tvarohem, povidly, ořechy, jablky, mákem… Obdarovávali se jimi přátelé i sousedé, kteří přišli na návštěvu. Kulinářské orgie pak doprovázely lidové veselice: taneční zábavy a průvody s maskami. V některých regionech při slavnosti figurovala zvířata jako beran, houser, kačer nebo kohout.